Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Všichni už víte, že miluju diáře, notýsky, sešity a podobný blbosti, ale knihy jako by do toho

nepatřily. Jako kdyby byly v úplně jiné kategorii.

Trochu se za to stydím, ale téměř nečtu. Horko těžko zvládnu povinnou literaturu, kterou do

sebe cpu na sedadlech „devítky“, když jedu ze školy.

Za celý svůj život jsem si oblíbila pouze pár knih, které mezi sebou nemají žádné souvislosti.

První je Mumie… teda Mumie u jídelního stolu od Kottlera a Carlsona. Proč ty jména neznáte?

A proč proboha napíšou jednu knihu dva spisovatelé? No asi proto, že to nejsou spisovatelé a

Mumie není žádný dobrodružný román. Jsou to nejzajímavější psychologické případy

nejslavnějších amerických psychologů. A Kottler a Carlson patří mezi ně.

Druhá je taková knížka-neknížka – Stylistická cvičení od Quenaua. Asi proto, že je vtipná.

A třetí, jsou skoro všechny povídky, sesbírané do barevných knížek od anglického mistra –

Dahla. Byl to první autor, od kterého mě bavilo více knížek, speciálně Příběhy nečekaných

konců. Zábavné je, jak jsem na něj přišla. Někdy v primě jsme si v literatuře četli jeho

populární Čarodějnice a já je k smrti nenáviděla. A o rok později jsem na Světě knihy hledala

nějakou knížku, co by mě bavila, nebo alespoň nějakou, kterou bych dočetla do konce. U

jednoho stánku hrála celá „police“ barvami knížek stejného formátu. Roald Dahl mi něco

říkal, ale nemohla jsem si vzpomenout co. Po podivuhodném příběhu Henryho Sugara jsem

sáhla asi proto, že byl jeden z nejtenčích a měl hnědý obal, a já toho května měla období

MILUJU HNĚDOU! Jenže pak, někdy po týdnu, když jsem ji teda otevřela, jsem Dahlovi

beznadějně propadla. A to je vše.

Bylo by pěkné mít tyhle „kvanta“ knih v jedné. Ale asi by to byla supermaxi bichle, kterou

bych musela nechávat doma. Nebo by se to mohlo sepsat na počítač a potom přetáhnout do

tabletu. To by bylo o moc lehčí!

Když už u toho jsme, nejsem typ člověka: „Čtečka není kniha!“ A myslím si, že by mi

dokonce pomohla číst! Nevím, proč proti tomu lidé tak protestují? Vždyť když se měnila

počítadla za kalkulačky, tak všichni jásali, nebo ne?

Asi jsem marnivá, ale vybírám knihy podle obalu. Myslím tím „lásku na první pohled“ – jako

u Dahla. A tablety jsou tak elegantní!

A taky, prosím promiňte, ale sklo vs. papír? Pokud nejsou stránky lesklé a hladké, tak si

v listování moc nelibuju!

Víte, jak když čtete v posteli a jak si chcete knihu jen tak položit, jak stránky potom utíkají a

utíkají, až se kniha nadobro zavře. Tablet ne, ten jen leží a čeká.

Vím, hodně lidí miluje vůni knih. Jak když dostanete novou knihu, tak si hned přivoníte. To

není nic pro mě.

Nebo když si jdete do knihovny, plácnu, třeba pro kuchařku, tak jsou na stránkách fleky od

mastných prstů a stránky tak divně zapáchají po vepřovém.

Teď to zní, jako když nesnáším knihy! To jsem přesně nechtěla! Trochu se to zvrhlo, jako

v Dahlových příbězích. Ne! Milí čtenáři, čtěte! A já začnu taky! Teď hned!