LITERÁRNÍ SOUTĚŽ
MOJE VOLBA - TIŠTENÁ NEBO ELEKTRONICKÁ KNIHA?
v rámci tématu veletrhu Svět knihy Praha 2013 Bloger spisovatelem, spisovatel blogerem
soutěž je projektem kampaně na podporu četby knih Rosteme s knihou
Byly vybrány nejlepší práce z každé kategorie.
Autoři těchto prací se dozvědí teprve na slavnostním vyhlášení, kdo z nich se umístil na prvním, druhém a třetím místě. Jména autorů najdete na webu kampaně Rosteme s knihou.
Slavnostní vyhlášení proběhne v pátek 17. května 2013 na 19. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha 2013 od 11:00 hodin v sále Rosteme s knihou. Předávání cen bude moderovat Lukáš Hejlík, přijde také známá spisovatelka a blogerka Iva Pekárková.
Jaké byly podmínky soutěže najdete zde.
BOJ O PŘÍZEŇ - 08.04.2013
Možná znáte ten pocit, když chcete na chvíli „uniknout“. Ponoříte se mezi písmena v knížce a rázem je líp…
Knížky jsou mí přátelé. Některé dobří, protože to, k čemu ony mají co říct, je i to, k čemu mám co říct já. S některými si k sobě hledáme cestu postupně – kvůli jejich obsahové stránce, ba někdy i kvůli vzhledu (ach, jsme to ale povrchní!). A možná čím je cesta delší, tím je zajímavější…
Žijeme v době, ve které když něco stojí černé na bílém, zkrátka to musí být pravda, hotovo („Přečetl jsem si to přece na fejsbůku!“). Jestli je to tak, proč by i příběhy v knížkách nemohly být skutečné? Někde jsem slyšela, že každý máme na světě své dvojče. Možná jsou ony příběhy úlomky z života někoho… Nevěřím tomu, že by někdo z nás neměl chvíli, kdy by si řekl: „Páni, tak to fakt sedí…“ Mně se to stává.
Knížky nám odhalují své myšlenky, svůj – a to doslova – vnitřní svět. Jsou vlastně jako lidé: pod chladným povrchem tvrdé obálky se může skrývat hřejivý příběh… a naopak. Pod velkými slovy může být malá, nejistá myšlenka. Stejně tak, jako se nám odhalí knížky, případně je odhalíme my, můžeme se i my odhalit knížkám… Přestože vázaní rozličnými okolnostmi, stáváme se vzájemně tichými spojenci.
- Hledám úkryt, přijmeš mě na chvíli?
- Nemám si s kým promluvit. Můžu s tebou?
A prostě protože tu knížky pořád jsou, čtu. Nepatřím mezi lidi, kterým by zrovna vyhovovala četba v autobuse, ale někdy to prostě MUSÍTE dočíst…
Když můžu, čtu.
A, upřímně, jde mi především o to, že si mám CO číst. A JAK?
U někoho v tom pomyslném světovém duelu mezi babičkou Knížkou a její vnučkou Čtečkou vítězí možnost něco si poznamenat a proto volí knihu. Jiní zase nedají dopustit na to, že si mohou své favoritky a aktuální úlovky vozit stále s sebou a mít je všechny hezky při ruce v jednom přístroji. Chápu obě čtenářské skupiny. Jenže papírová knížka se vám nezasekne, stejně jako elektronické verze knih se nemohou roztrhat, a když se vám do tašky vylije pití, neodnesou to papírové stránky - jen displej čtečky.
Lidé se rozdělují podle místa, od kterého začínají jíst banán (shora nebo zdola). Snažím se zvyknout si na to, že se dokážou „rozdělit“ i podle toho, jestli ve volbách podporovali Káju, nebo Mílu.
Ale dělení na skupiny bookařů a e-bookařů nerozumím. Obojí má svá plus i mínus – knihy jsou klasika a čtečky pokrok. Ale pokrok… nakonec, ani knihovníci nechtějí přijít o práci.
share
tweet this
+1
