Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Sotva stíhám zapisovat, co učitelka zeměpisu diktuje, zatímco Iva si pod lavicí vesele čte. Člověk by řekl, že se jí to vymstí, ale ať se jí zeptáte na cokoliv, vždy zná odpověď. Studujeme první ročník osmiletého gymnázia a ona už má přečtenou téměř polovinu seznamu povinné četby k maturitě. Knihomol, nebo šprtka? Spíše geniální dítě!

Zvonění ohlásí přestávku a Ivě se rodí úsměv na tváři. Nastal čas pro sluchátka přinášející tóny Mozarta. Moderní hudba jí nic neříká. Už na první pohled se liší od ostatních děti v jejím věku. Ona však ani netouží zapadnout. Žije ve svém vlastním světě. Jednoho dne zvládá útrapy džungle, druhý den se octne v 15. století a stává se členkou bohaté anglické rodiny. Záleží jen, jakou knihu si ten den zvolí.

Mě je jedenáct a knihy nečtu. Při pohledu na Blanku nabývám pocitu, že ke čtení je nezbytná nadprůměrná inteligence.

Roky plynou a já se knihám straním. Až na vyšším gymnáziu je četba nevyhnutelná. Chci-li odmaturovat, musím se překonat. S odporem listuji papírovým nepřítelem. Předem jsem si jista, že to bude dřina. Je-li něco povinné, znamená to zlo.

Nešťastně pohlížím na první stránku a již po několika řádcích se za tu námahu musím odměnit čokoládou. Kapitola končí a já bez přemýšlení pokračuji dál. Maminka mě volá k večeři, ale já teď nechci přestat. Tolik mě zasytil kousek sladké pochoutky, nebo se mi skutečně zalíbila četba? Po pár hodinách zavírám dočtenou knihu. Na srdci mě hřeje báječný pocit. Nejenže si konečně můžu odškrtnout jednu položku z maturitního seznamu, ale během večera jsem také zažila neuvěřitelné dobrodružství.

„Už zhasni tu lampičku, zítra je taky den,” upomíná mě mamka následující noc. A není to naposledy, kdy obětuji nějaký čas spánku, jen abych mohla zažít další napínavé dobrodružství. Postupem času se i ze mě stává knihomol. Znamená to snad, že mi náhle vzrostlo IQ? Ne, čtení je pro každého.

A tak z listů papírů, které jsou mi bránou do světa fantazie, stává se báječný kamarád, bez kterého nevyjdu z domu. Nezaleknu se ani tlusté knihy. A jestli bych si občas přála netahat se v kabelce s tou těžkou bichlí, ale raději nést elektronickou čtečku? Jisté výhody to má, ale ochudilo by mě to o požitek z obracení stran. Ráda pozoruji, jak se pomalu blížím k závěru. Když čtu dlouhý příběh, často pozoruji zděšení v očích kolemjdoucích. Někteří lidé si myslí, že čtení je tabu. A já jim ráda ukážu, že pro mě ne.

V Americe se již nachází několik školních knihoven, kde byly papírové knihy nahrazeny těmi elektronickými. Jistě to lze považovat za velký pokrok. Mě ale těší, že náš národ je v tomhle trochu pozadu. Ne vždy platí, co je nové, to je lepší. Nejspíš jsem staromódní, ale při čtení u mě vítězí papír nad elektronikou.