Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Snad jen jedinou věcí, která se od svého začátku téměř vůbec nezměnila, je kniha. Sice ji už dávno vlastnoručně nepíšou mnichové v klášterech, ale od vynálezu knihtisku J. Gutenbergem se kniha nedočkala zvláštních vylepšení. Kniha je až na pár drobných změn stejná už více než 500 let. Před padesáti lety ale přišel Američan Michael S. Hart s první myšlenkou moderní verze knihy – tzv. elektronické čtečky (označované také jako E-Book).

Účelem čtečky, podobně jako třeba MP3 přehrávače, je přenos velkého množství dat v poměrně malém a lehkém přístroji, který může mít uživatel kdykoli u sebe. To je hlavním důvodem, proč si lidé čtečky kupují. Díky svým rozměrům a váze – čtečka je přibližně stejně velká jako knížka o velikosti A5 a silná do 1cm a váží kolem 250g – je dokonce skladnější než jediná kniha. Pro srovnání jsem si zvážila jednu ze svých oblíbených knížek. Vážila téměř 800 gramů. Ačkoli jsem spíš zastánce tištěné knihy, musím uznat, že bych měla v tašce raději malou lehkou čtečku než knížku, která váží víc jak trojnásobek. Nehledě na to, že se do čtečky vejde zhruba tolik knih, kolika bychom naplnily nákladní auto.

Výhody elektronických čteček využívají hlavně studenti vysokých škol. Ukládají si do nich učivo všech svých předmětů. Mohou se tak učit kdekoli – v metru cestou do školy, v menze při obědě nebo za pěkného počasí třeba v parku. Nejnovější čtečky mají další funkce vhodné pro studenty, například možnost vpisování poznámek a zvýraznění textu různými barvami, připojení k internetu a slovník. Obzvlášť se mi líbí schopnost některých čteček rovnou překládat námi vybraná slova, čteme-li knihu v původním jazyce.

Nevýhodou elektronických čteček je samozřejmě jejich cena, která se pohybuje v rozmezí 2-6 tisíců. V České republice existuje zatím jen malé procento lidí, kteří využívají čtečky, ale například v Americe má čtečku každý třetí člověk. Důvodem malé popularity čteček u nás je kromě jejich ceny také malé množství dostupných elektronických knih, jejichž produkci se vydavatelé brání. Ohrazují se tím, že vydávání e-knih je prodělečné vzhledem k tomu, jak málo je u nás elektronická čtečka rozšířena. Jak ale trefně poznamenal jeden propagátor elektronických knih: „Lidé si nebudou kupovat elektronické čtečky, dokud nebude na trhu dostatek knih v elektronické podobě.“ Dalším faktem je, že pokud by se omezil prodej tištěných knih, kácelo by se míň stromů a šetřily by se i výdaje na výrobu knih.

Dalším důvodem, proč se lidé brání elektronickým čtečkám, je zvyk. Lidé jsou zvyklí na knihy takové, jaké jsou už po staletí. Neumí si představit jít do postele se čtečkou místo knihy. Také si to nedokážu představit. Vlastně si vůbec nedokážu představit život bez tištěných knih. Ráda chodím do knihovny, prolistuju si spoustu knih a až poté si vyberu ty, které mě zaujaly. Stejně tak doma se kochám svojí malou knihovničkou plnou pokladů v různě barevných přebalech. Ani by mě nenapadlo uvažovat o koupi čtečky, dokud jsem si nepřečetla několik diskuzí.

Uznávám, že elektronická čtečka má něco do sebe a pro lidi, kteří jsou neustále v pohybu, je ideální. Doma bych ale dala přednost knížce. Je to stejné jako s hudbou. Kamkoli jdu, také si s sebou vezmu MP3, ale když jsem doma, pustím si raději rádio, než abych měla pořád uši zacpané sluchátky. Jsme obklopeni technikou a potřebujeme si od ní občas oddychnout. Proto dám přednost čtení z papíru než z přístroje, přestože je uzpůsoben k tomu, aby nás z něj i po delší době nebolely oči.

I přes zatím nevelkou popularitu čteček si myslím, že jednou tištěné knihy zcela nahradí stejně jako SMS zprávy nahradily telegramy. Čtečky jsou jednoznačně praktičtější než knihy a veškerý technologický vývoj se děje právě jen z toho jediného důvodu – aby si člověk usnadnil život.