Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Sedám si na první volné sedadlo, vyndávám knížku a jen letmo koukám na své „spolusedící“. MacBook, Kindle, iPhone, iPad. Jsem poslední v této IP řadě a připadám si jako mimozemšťan.

V tom se mi vybavil citát který jsem nedávno četla: „Paradox našeho času je, že máme větší budovy, ale menší charaktery; širší dálnice, ale užší rozhled. Máme větší domy, ale menší rodiny; více vymožeností, ale méně času; více expertů, ale ještě více problémů; více lékařů, ale méně zdravých; více vědomostí, ale méně moudrosti. Znásobili jsme bohatství, ale snížili hodnoty; povídáme příliš mnoho a milujeme málo. Píšeme více, ale čteme méně.“ Znovu se nad citátem zamýšlím a říkám si, to je právě ono. Na světě existuje tolik krásných knížek samozřejmě myslím těch papírových. Jsou úžasné, krásné, voní, a navíc mě fascinuje pohled na barevnou škáru knih v mé knihovničce. Ale jsou taky těžké a zabírají neskutečné množství místa. Mám jich doma zhruba padesát. Pokaždé, když někdo mluvil o tom, abych si pořídila čtečku, chtělo se mi poslat dotyčnou osobu „někam“. Důvod byl jednoduchý – miluju vůni knížek a listování stránkami a neumím si představit, že bych ji vyměnila za půlkilovou elektronickou „hračku“.

A která skutečnost mě přimělo změnit názor na e-books? Maminka ho dostala k Vánocům a potřebovala pomoc s přesouváním e-knih, které si koupila, z počítače do čtečky. Díky „štelování“ a nastavování jsem byla překvapena z toho, že mě vůbec nebolí oči a navíc se do čtečky vejde až přes 200 knih. Když jsem mamince nabídla, že bychom se mohli o čtečku střídat, neměla nic proti. Hned další den jsem si stáhla knížku, která by mě v papírové podobě stála 500,- Kč a v elektronické podobě pouze 150,-.Cena je sice jeden z rozhodujících faktorů, ale přece je super lehnout si večer do vyhřáté postele a otáčet těmi voňavými stránkami! Ze zamyšlení mě probral elektronický hlas: „ Zastávka Florenc“. Několik lidí vystoupilo, ale naše IP řada zůstává. Chtěla jsem se znovu ponořit do svých myšlenek, ale v tom můj spolusedící vykřikl: „Sakra“. Otočila jsem hlavou a zjistila jsem, že mu na e – booku došla baterka. Podívala jsem se na kolena, na nichž mi ležela sice těžká knížka, ale za to s nekonečnou baterii. Jsem a vždycky budu zastáncem papírové podoby knihy. Nemyslím si, že by se papírové knížky měly přestat vyrábět , a tak můžu „klidně spát“.