Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Když vstoupil do antikvariátu, obklopila jej vůně starého, lety zažloutlého papíru, kterou bylo prosáklé zdejší ovzduší. Prsty se něžně dotýkal hřbetů prastarých knih v regálech a přemítal, kolika rukama již za dobu své existence prošly. Vybral náhodnou krásku z regálu a otevřel ji. Zkontroloval sazbu, rok vydání, překlad. Vdechoval její vůni a zvolna se propadal do hlubin extáze. V chvílích jako byla tato, přestával vnímat své okolí. Veškeré rušivé elementy se rozplývaly v nicotě. Ani nekultivovaní zákazníci hledající ubohou zábavnou literaturu jednadvacátého století jej nemohli vytrhnout z hlubin tichého rozjímání nad literami vyraženými na hrubý papír. Laskal onen malý zázrak, svět ve světě, jako by byl živý. Brigádník, který právě rovnal knihy do nejvrchnější police, ho sledoval s výrazem absolutního pochopení ze své poslední příčky posuvného žebříku. Svět zatajil dech v okamžiku dokonalé harmonie. Otevřel oči. Pomalu a téměř bolestně se rozhlédl kolem. Nerad opouštěl moře klidu, avšak věděl, že se musí opět vpravit do tempa života. Došoural k pokladně. Antikvář na něj spiklenecky mrkl, zabalil jeho úlovek do papíru a podal mu jej.

Upravil si uzel na kravatě, usrkl kávy a zkontroloval stav kopírování. Dvě minuty do konce. Skvělé. Po cestě domů si snad stihne přečíst jednu, dvě kapitoly. Ve vedlejší kóji zazvonil telefon. Protáhl se. Nad protějším proskleným domem zapadalo slunce. Hm… pomyslel si a obrátil zrak zpět k monitoru počítače. Stahování dokončeno. Odpojil podélný předmět od zdroje, strčil jej do kapsy, zamával kolegyni a vyběhl z kanceláře. Venku si zapálil. Zamířil přímo na zastávku autobusu. Lavička naštěstí nebyla obsazená. Usadil se a vytáhl z kapsy svou e-book. Po deseti minutách čtení si promnul unavené oči. Prsty si zatlačil oční víčka, aby zmírnil nepříjemné pálení. Autobus měl zpoždění. Zakroutil hlavou a vrátil se ke čtení. Uplynulo dalších deset minut. Začínal být nervózní. Ještěže měl nahranou svou oblíbenou knihu. Display náhle zčernal. Vstal a mrštil přístrojem o zem. Nestalo se mu to poprvé. Copak ty věci nemůžou dělat pořádně?

Vedle něj se posadil jiný muž. Vytáhl z tašky tištěnou knihu, otevřel ji a dal se do čtení. Rozčilený se posadil zpět na své místo, ale nemohl si pomoci, aby nesledoval nově se usadivšího. Ten držel svou knihu téměř jako svátost. Obočí stažené v soustředěnou grimasu, rty mírně pootevřené dychtivostí po pokračování příběhu. Ozvalo se zakvílení brzd a zvuk uvolnění hydraulického systému. Autobus konečně dorazil na místo určení. Rozčilený muž nastoupil. Sledoval náruživého čtenáře, dokud mu nezmizel z dohledu. Ve způsobu, jakým se za ním díval, se zračila závist. Obracel v prstech neosobní, nefunkční kvádr. Pomalu se postavil a otevřel okýnko. Rudé slunce se odráželo v okenních tabulích. Usmál se. Když si znovu sedal, byl o jeden výdobytek moderní techniky lehčí. Pohodlně se opřel a sledoval ubíhající panorama pražské periferie.