Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Každý z nás si jistě dokáže vybavit své dětství s knihou. Pohádky plné strašidel, dobrodruhů, praštěných kouzelníků a opravdových přátel zná každý, kdo vyrůstal s nosem zabořeným mezi stránkami. Knihy nám dávají rozhled, umožňují nám pochopit spoustu věcí, aniž bychom je zažili a nevědomky nás přiučí mnoha dovednostem, aniž bychom si natloukli nos. Knihy jsou takovým jiným vesmírem, druhou dimenzí, ve které je možné všechno, na co si jen autor troufne. Všechno, co si ještě dokážeme představit a když nedokážeme, tak se o tom dočteme.

Knihy tady byly, jsou a budou. První dochované písemné památky jsou právě knihy. Mytologie. I knihy naší doby se za pár tisíc let možná stanou mytologií. Vždyť první knihy se nám snažily něco sdělit. Už epos o Gilgamešovi v sobě nese myšlenky, nad nimiž je možno přemýšlet i dnes. A právě o tom knihy jsou. Je to takový malý vesmír uzavřený mezi stránkami, vesmír, kde se zastavil čas a odehrává se zde jeden a týž příběh, ke kterému se můžeme kdykoliv vrátit.

Knihy jsou zapsané příběhy odehrávající se od pradávna, příběhy jejichž myšlenky ovlivňují celý náš život, aniž bychom si to chtěli připustit. Podívejme se například na náboženství. Bible je kniha, Korán je kniha, Védy jsou také knihy a kniha o Budhově putování taktéž. Knihy k nám už od pradávna promlouvají, a my máme ten dar jim naslouchat. Tak proč je odmítat?

Hodně lidí v dnešní době říká, že by rádi četli, ale nemají čas. Každý si vždycky najde výmluvu, když se mu do něčeho nechce. Knihy se dají číst na toaletě, v autobuse a nebo večer, místo tupého zírání na televizi. Knihy se dají číst kdykoliv, protože kdo je číst chce, ten si čas vždy najde. Ale zkuste to říct všem těm příliš-zaneprázdněným-na-to-aby-četli. Hbitě vám odpoví, že nemají tolik místa k tomu aby se celý den nosili s knihou, a je pravda, že jsou tací, kteří si koupí elektronickou čtečku, ale většinou na vás stejně vytasí nějaký další důvod proč nečíst.

Víte, nejsem zastánce teorie, že kniha musí být nutně z papíru. Knihy se vyvíjí. Dříve to byla jen slova, pak hliněné tabulky, kůže, kůra, papyrus a než se došlo k papíru, trvalo to řádku let. Duch knihy je v její myšlence, v jejím obsahu, nikoli v její formě. A tady je zakopán pes toho, proč lidé nečtou. Nechtějí přijímat nové myšlenky. Žijí svůj život stále stejně a nechtějí přemýšlet, nechtějí něco měnit, nechtějí obohatit své názory. Chybí jim dětská zvídavost, to jediné slovo "proč" a touha zjišťovat, jak věci fungují a k čemu jsou dobré. Kdyby lidé chtěli přemýšlet, otevřeli by první knihu, kterou mají po ruce a ponořili se do toho, co se jim snaží sdělit. Jenže nechtějí, a tak to svedou na prostor, čas, peníze nebo jinou veličinu, protože myšlenka knihy je něco, co jim bude až do konce jejich zaneprázdněného života unikat.