Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Důvody jsou vcelku zřejmé. Začněme těmi praktickými. Tak zaprvé, tištěnou knihu máme vždy po ruce. Nikdy se nám nemůže vybít nebo pokazit. Nemusíme ji zapínat nebo vypínat. U tištěné knihy se taky nenachází rušivé elementy, jako je přístup k internetu. Já osobně jsem si zrovna nedávno stáhla knihu v elektronické podobě do počítače. Sotva jsem se pustila do čtení, vzpomněla jsem si, že jsem neodpověděla na kamarádův e-mail. Když už jsem mu psala, neodolala jsem a podívala jsem se na svou oblíbenou internetovou stránku. Pak jsem si vzpomněla na novou písničku, co jsem ten den slyšela v rádiu, a skončila jsem trávením zbytku večera stahováním různé další hudby. Kniha zůstala zapomenuta, minimalizovaná na spodní liště.

Myslím si, že to známe všichni. Je to problém rozrůstající se multifunčnosti elektronických přístrojů. Mám pocit, že našim moderním přístrojům nestačíme. Ať už se jedná o počítač, tablet nebo mobil, každý z nich nám nabízí ty stejné základní funkce – umí fotit, připojit se na internet, posílat zprávy, dovolí nám poslouchat hudbu a dívat se na filmy. Naše mozky však tak multifunkční nejsou, lehce se nechají rozptýlit. Neustále vyskakující reklamy a připomínky updateování softwaru naší koncentraci zrovna moc nepomáhají. To je hlavní příčinou, proč je pro mě mnohem těžší ponořit se do příběhu elektronické knihy než do řádků knih tištěných.

A teď ještě pár dalsích důvodů, spíše osobních. Tištěné knihy nemají žádné rušivé podsvícení, z kterého mě bolívají oči. V případě nutnosti můžeme oblíbené či důležité pasáže zvýraznit, můžeme si strany zakroužkovat, popř. zohnout rožek. Vím, že mnozí knihomolové se teď na mě asi začnou dívat skrz prsty (ona ohýbá rožky?!), ale ve skutečnosti je to báječná věc, jelikož kdykoli se k dané knize vrátíte, hned si můžete otevřít strany s oblíbenými pasážemi – a to aniž byste svou knihu zneuctily zvýrazňovačem. Tištěnou knihu také na rozdíl od její elektronické sestry můžeme „popadnout“ a vzít si ji v podstatě kamkoli. Můžeme ji kdykoli komukmoli půjčit. Mým posledním argumentem je darování knih. „Tak jsem ti e-mailem k narozeninám poslal elektronickou knihu. Všechno nejlepší!“ Potěšilo by vás to? Mě teda ne. A už vůbec bych nechtěla být dárcem takové knihy. No řekněte sami, kam bych napsala věnování?

Samozřejmě chápu, že elektronické knihy šetří lesy a že mají i mnohá další pozitiva. Mnoho lidí je jistě preferuje a já jim to neberu. Ale co se týče mě – s tištěnými knihami jsem vyrostla a hodlám s nimi i dožít. Co se týče vás – ať už čtete knihy elektronické nebo tištěné, hlavně ČTĚTE. Kdo nečte, omezuje se jen na jeden svět, svět reality. Kdo čte, ten může prožít tolik životů, kolik přečte knih...

Ten, kdo čte, nikdy nejde spát o samotě.