LITERÁRNÍ SOUTĚŽ
MOJE VOLBA - TIŠTENÁ NEBO ELEKTRONICKÁ KNIHA?
v rámci tématu veletrhu Svět knihy Praha 2013 Bloger spisovatelem, spisovatel blogerem
soutěž je projektem kampaně na podporu četby knih Rosteme s knihou
Byly vybrány nejlepší práce z každé kategorie.
Autoři těchto prací se dozvědí teprve na slavnostním vyhlášení, kdo z nich se umístil na prvním, druhém a třetím místě. Jména autorů najdete na webu kampaně Rosteme s knihou.
Slavnostní vyhlášení proběhne v pátek 17. května 2013 na 19. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha 2013 od 11:00 hodin v sále Rosteme s knihou. Předávání cen bude moderovat Lukáš Hejlík, přijde také známá spisovatelka a blogerka Iva Pekárková.
Jaké byly podmínky soutěže najdete zde.
Tento článek je o mé volbě knihy a to tištěné. Pojednává také o mých oblíbených spisovatelích, ale také o výhodě elektronické knihy.
Na otázku výběru knížky mám jednoznačnou odpověď, já mám rád klasickou tištěnou knihu. Samozřejmě, že mě baví i počítače, a možná proto si od něho rád odpočinu při normální knížce, se kterou si kamkoli lehnu, sednu a nechám se unášet příběhem. Když jsem byl malý, bavily mě komiksy, pohádky a napínavé příběhy. Příběh Harryho Pottera mě například tak pohltil, že jsem očekával ve schránce dopis z Bradavic (byl jsem ještě malý, jasné?). Dokonale popsané detaily v knížkách se nedají srovnat s filmovými efekty. Vzpomínám si, že jsem dostal k vánocům čelovku a to byly krásné noci při knížce, aniž bych někoho rušil a někdo o mně věděl. Teď mě baví víc ty napínavější žánry, hlavně detektivky a fantasy knihy: detektivky rozvíjejí myšlení a fantasy čtu, když se chci odreagovat a pobavit. Můj oblíbený spisovatel je Ed McBain (napsal např. Třikrát Steve Carella a spol. , Horko, nebo Třikrát Černý Harlem) a také Rick Riordan, autor známé edice Percy Jackson a Olympané. Kniha mě vždy zabaví a pak nedočkavě vyhlížím další díl. Někdy, když mě kniha zaujme, ji mám přečtenou za několik hodin. To pak ji čtu znovu při druhém čtení si více všímám detailů. Někdy si ji přečtu třeba třikrát a pak už ji znám skoro nazpaměť.
Čtu takřka pořád, doma, někdy také ve škole, v autobuse, ve vlaku, prostě je dobré mít dobrou knížku vždy při ruce. Mrzí mě, že čte tolik málo lidí a zvláště pak dětí, třeba mých spolužáků, se kterýma bych se rád o knížkách pobavil. Někdy jsem do knihy tak zabraný, že čtu několik hodin a nevnímám jediné slovo, jak rodičů, tak sourozenců. Mnohdy mě musí doslova posílat ven, na vzduch, jinak bych se pročetl do večera bez pohybu. Někdy se mi nechce, ale jdu. Projdu se s mým čtyřnohým přítelem asi kilometr po cyklostezce a když přijdu domů, tak si (jak jinak), čtu.
Elektronickým knihám se nebráním, ale ani je nevyhledávám, jistě mají jednu nespornou výhodu - na internetu jsou k dostání vždy a většinou jsou i dřív vydané, ale tištěná kniha je prostě pro mě srdeční záležitost.