Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Občas potřebujeme zvolnit. Zastavit se na místě, snažit se nevnímat čas a neřešit všechny ty úkoly, které na nás čekají v každém věku. Většina z nás používá knihu jako svůj útěk, jako odpoutání se od svého života nahrazením myšlenkami a pocity hlavního hrdiny knihy, kterého si sami vybereme. Bereme tak na sebe hlavní úlohu všemocného, který rozhoduje o životě toho, který nám byl autorem knihy svěřen. Můžeme se zastavit – tak, jako v tomhle světě ne – a prožívat tak ten jeden okamžik stále dokola a dokola. Nebo se vrátit zpátky na začátek, anebo rovnou přeskočit všechny ty zdlouhavé odstavce a uchýlit se na konec, kde se vše rozuzlí a kde nás čeká šťastný konec. Jsme tak páni tohoto světa ukrytého v deskách a rozprostřeného na několika voňavých listech papíru obtékaných textem. Kniha nám tak dává pocit nadvlády nad tím malým světem ukrytým v knize, dává nám přesně ten pohled, který ve svém životě nemáme – pohled na věc z více stran. V knize nejsme jednostranní, vidíme situaci z více úhlů, máme větší prostor na přemýšlení a zvažování, zda se hlavní hrdina zachoval správně.

Letní bouřka a s ní spojený čerstvý vzduch, který proudí do pokoje. Místo jako stvořené pro čtení a objevování nového světa. Miluji ty kolečkové otlaky, které vznikají od hrnku s kakaem, který nesmí při mém čtení chybět, jsou téměř všude na mém stole. K takovému prostředí a času neodmyslitelně patří suché polštářky prstů, kterými otáčím hrubé listy knihy. Jsem vždy až příliš zaujatá na to, abych zavřela okno, ze kterého na mě táhne, vždy se přemlouvám, že přečtu ještě jednu kapitolu a pak se zvednu a zavřu ho ale… takhle to začnu odkládat do nekonečna a pak se vždy octnu na konci knihy.

Nejdéle mě v takovémhle stavu udrží knihy, které mají nějakou vnitřní myšlenku a něco nové, o čem se před tím ještě nepsalo. Například; pohled na lásku jako na nemoc, která se musí léčit, nebo o Hladových hrách, kde lidé přihlíželi na smrt náctiletých jako v ringu.

Každá kniha, která mě donutí se zamyslet a vštípí mi nějakou novou myšlenku, je pro mě ta, u které se rozhoduji, jestli si ji koupím a pořádně pročtu. I když jsem fanoušek do moderních technologií, tak čtení knih pro mě vždy zůstane čtením knih. Potřebuji tu knihu držet v ruce, cítit, jak při mém čtení přechází váha z pravé ruky na levou, vnímat tu vůní a číslovaní stránek, díky kterým se mohu k útržkům, které mě zaujaly, stále vracet.

Kniha je pro mě to uvolnění od dnešního moderního světa a já potřebuji, aby aspoň tato část našeho světa zůstala tak, jak je – při starém. Ono zní daleko líp, když zaklapnete voňavou knihu než tlačítko vypnout na boku jednoduchého obdélníku, který vám svým obalem nemá jak připomenout to, co jste právě prožili.