Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Na otázku, jaký typ knihy bych si zvolil, je moje odpověď jednoznačná. Klasickou - tištěnou. Již od mala mi rodiče četli knížky, knihy jsem dostával za odměnu, k narozeninám, pod vánočním stromečkem kniha také nikdy nechyběla. Začínalo to krtečky od legendárního pana Millera, pokračovalo pohádkami, až jsem se jednou dostal k tomu, že jsem přečetl celou knížku sám. Byla o Křemílku a Vochomůrkovi. To byl pocit! Přečíst si sám knihu! Jak jsem rostl, četl jsem víc a víc a domácí knihovna mi přestala stačit. V knihovně, do které mě rodiče přivedli v 6 letech, jsem začal objevovat nový svět. Svou první průkazku do knihovny mám podepsanou kostrbatým tiskacím písmem. Moc se mi líbila série od Vojtěcha Steklače o Boříkovi a jeho třídě.

Dnes čtu nejraději detektivky, protože mám rád napětí. Nejraději Raymonda Chandlera a líbí se mi jeho jazyk, smysl pro detail. Jeho knihy jsou čtivé také díky skvělému překladu. Nedávno jsem byl v antikvariátu, kde jsem si koupil knihu Dáma v jezeře. Krásně voněla a byla už dost stará, vyšla totiž už v roce 1967. Přeložil ji Josef Škvorecký. Při této příležitosti jsem si vzpomněl, že právě před rokem tento spisovatel a překladatel zemřel.

Staré knihy mám rád. Ukrývají v sobě kus minulosti. Máme jich doma mnoho, mamka čte detektivky stejně jako já. Má téměř všechny u nás vydané knihy Ed McBaina. Táta čte spíše odbornější knihy a časopisy a občas mi nějakou knihu doporučí. Nedávno mi půjčil Knihu apokryfů od Karla Čapka, která byla vydaná v roce 1945. Zjistil jsem, že je v ní razítko mého pradědy, kterému patřila. V naší rodině máme vztah ke knihám zakódovaný. Můj pradědeček byl učitel českého jazyka a na škole vedl knihovnu. Zůstala po něm rozsáhlá knihovna. Jeho velkým přítelem byl spisovatel Ladislav Stehlík, se kterým se osobně přátelil. Jeho knihy jsem ještě nečetl, asi nepřišel ten pravý čas. I díky němu vím, že staré tištěné knihy mají své kouzlo.

Když se teď vrátím k původní otázce, zda je lepší tištěná, či elektronická kniha, je zřejmé, že u mě jednoznačně vedou knihy tištěné. Vypovídají o době, v jaké byly napsány, vydány, rád jimi listuji, vracím se k oblíbeným pasážím.

Jsem velký fanda nových technologických inovací, ale elektronická kniha mi připadá pouze jako špatná náhražka kvalitní, tištěné knihy, nehledě na to, že je mnohokrát dražší. Dnes ji má každý druhý, v metru, autobuse, ale myslím, že to mnozí berou spíše, jako módní doplněk. Zajímalo by mě, kolik „opravdových“ knih v životě přečetli ještě před tím, než si pořídili čtečku. Pulty knihkupectví jsou plné zajímavých titulů a v elektronické knihovně je jistě také velký výběr. Takže – Čtěmě! Čtěmě! – S knihou nebo čtečkou