Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Kdesi pod horami žila dívka, skoro dospělá. Nebyla hezká, ani nadaná a nic co jí šlo se nikdy nenaučila pořádně. Měla spoustu přátel i povinností, kterým se měla věnovat, nejraději však trávila odpoledne s nosem zavrtaným v knize. Nezáleželo na počasí – v zimě se zakuklila do peřiny a v létě vyjela za město, roztáhla deku a četla, dokud se nezačalo smrákat.

Kniha pro ni byla nejlepším přítelem od malička. Kniha tu byla vždy, když ji potřebovala. Kniha dovedla naslouchat její fantazii a odvést ji pryč od všeho špatného. Postavy, které si zamilovala, jí byly bratry a sestrami, a ona se s nimi radovala, když se jim dařilo, a bála se o ně, když jim hrozilo nebezpečí. Potápěla se s Pipi Dlouhou punčochou pro perly, plakala, když skřítek Dobby zemřel v Harryho náručí, a prožívala s Raskolnikovem jeho souboj sama se sebou.

Když kniha skončila, cítila se, jakoby zemřel někdo blízký. To místo v hlavě, které celou tu dobu o knize přemítalo, bylo najednou prázdné a plné pavučin. Volalo o pomoc. A tak vyrážela do knihovny. Seděla mezi regály, před sebou otevřenou některou z knížek. Nemusela však číst, stačilo zvednout hlavu a zaposlouchat se. Každá z knih šeptala svůj vlastní příběh – komu dříve patřila, jak se dostala do knihovny, kolik lidí již listovalo jejími stránkami, ale i kdo jí kdy ublížil a který dobrák jí zničenou vazbu zase slepil. A dívka těm příběhům naslouchala a bylo jí krásně.

Po nějaké době našetřila na novou výbavu do kapsy. Nový telefon už potřebovala a tak si vybrala takový, který byl schopen fungovat jako čtečka elektronických knih. O této nové cestě k literatuře už mnohé zaslechla, a protože člověk je tvor zvědavý, chtěla se s tím seznámit také. Po pár dnech měla svou první elektronickou knihu přečtenou, ale její dojmy byly smíšené. Postrádala pevnou obálku knihy, na kterou by se dal vyťukávat rytmus oblíbené písničky. Elektronická kniha ztratila charakter – nevoněla, a papír, jehož druh, barva a hladkost toho o knize tolik vypovídá, se proměnil v černé a bílé svítící pixely, ze kterých ji po několika hodinách začaly bolet oči. K takovéto knize si nebyla schopná vytvořit vztah. Bylo to, jakoby potkala starého přítele, jenž se za ty roky změnil k nepoznání. A tak nechala elektronickou knihovničku válet ladem a vrátila se k opravdovým knihám, které milovala.

Stalo se ovšem, že se k těm skupinám jedniček a nul hrajících si na knihu vrátila. Když potřebovala během jednoho odpoledne sehnat a přečíst Gogolova Revizora, nebo když se jí nechtělo do knihovny uprostřed výpujční doby kvůli jedné půvabné, ale krátké básni. A také když začít číst cizojazyčně už bylo naprosto nezbytné a nabídka knihovny ji v tomto směru neoslnila.

Po pár chvílích ale vždy vypla telefon, vzala knihu a utekla do světa šustících stránek a ohmataných obálek.