Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Tištěné knihy od sebe nerozlišuji jen podle formátu listů, tloušťky písma nebo počtu stran. Barva a motiv na obalu mi pomáhají, abych se rychle vnesla do příběhu. Každou můžu jinak uchopit a otáčet listy.

Chápu, že se dnes elektronické knihy zdají výhodnější. Téměř nic nestojí a nemusíte za nimi do knihovny nebo do knihkupectví. I já jsem do nich jednou nahlédla. Přečetla jsem jen dvě strany. Čtení najednou ztrácelo své kouzlo. Obrazovka byla stále stejná. Nedokázala jsem se soustředit jen na čtení. Nemohla jsem otáčet listy, chyběla mi vůně papíru. Nějak jsem se nemohla vžít do příběhu.

Jen tištěná kniha mě nechá nahlédnout a ukáže mi svůj příběh, jeho podstatu, hlavní hrdiny a rozvine ve mně fantazii. Dá mi pocit, jako bych to celé prožívala s ní. Vdechne do mě náladu, která dřímá v jejích řádcích. Mnohdy se v ní skrývá ponaučení, a to se snažím navždy uchovat v mé mysli.

Nejraději čtu doma, když mě nikdo neruší. Když jsem byla malá, vždy mi vadilo, že má kniha málo obrázků. Teď jsem naštvaná, když je ilustrovaná. Bez obrázků mám jen svoji představu. Kolikrát už mě kniha chytla tak, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Knížky od Shakespeara a Čapka se už dávno staly mojí srdeční záležitostí.

Moje odpověď je tedy jasná. I když vím, že se svět bude stále zdokonalovat, já, pokud budou knihovny, budu chodit do nich za „papírovými kráskami“.