Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Svazky knih nás doprovází už pár těch staletí a jsou důkazem moudrosti lidí, ale také lidského vývoje. Znaky na listech papíru, pergamenu nebo dokonce papyrusu se postupem času měnily a zdokonalovaly do formy textu, který se dal bez velkých obtíží snadno přečíst. (Pokud jste tedy číst uměli...) Nikdo tehdy nepřemýšlel nad tím, že by mohlo “starou dobrou knihu“ něco nahradit. A i když jsme z rukopisně psaných svitků přešli k psacímu stroji a k počítači, stále se knihy tisknou v těch samých formách. A teď, v jednadvacátém století, lidé přišli na to, že je možné vzít si s sebou do práce celou knihovnu a nepůjčit si přitom stěhovací vůz. Výrobek se nazývá I-book. Snadno skladná elektronická kniha, do které si můžete zakoupit třeba celou Alexandrijskou knihovnu a vytahovat se s ní, aniž by vás doprovázeli záporné vlastnosti tištěné knihy. Jenže....všechno má své “jenže“. Mohla bych vyjmenovat pár těch nepěkných vlastností tohoto “výrobku budoucnosti“.

Ta nejdůležitější z nich asi je, že když se vám rozbije, ztratíte celou svou milovanou knihovničku a není už cesty zpět. A tohle se vám u tištěné knihy prostě nestane...tedy...pokud ji nevhodíte například do ohně, nebo do vody, nebo...kamkoliv jinam, každopádně i přes cokoliv, určitě bude vypadat lépe nežli zhasnutá obrazovka, na které se vyjímají pouze slova : Nastala chyba.

Uvážíme-li však, že se nic z toho nestane a I-book vám bude sloužit přesně tak, jak to má napsaný ve svém návodu k obsluze, stále ji nemůžeme srovnávat s tištěnou verzí. Místo abyste otáčeli stránky a těšili se na pokračování napínavého příběhu s každým zašustěním papíru, vnímáte jen ticho a sotva postřehnutelnými pohyby po obrazovce měníte čísla stránek. Někomu to může vyhovovat, nic ho neruší, ale přeci, to ticho je poněkud nepřirozené.

A také nemohu nezmínit něco, co elektronická kniha nikdy neměla, ani mít nebude. To něco je důležité pro poměrně velkou spoustu lidí, jejichž cílem je strávit celý svůj život ležením v knihách obestřených napínavými příběhy, hororovými povídkami nebo pamětmi životů cizích lidí.

Je to vůně papíru, kterou tištěná kniha má. Vůně, která se postupem času mění.

No a na závěr bych si dovolila poukázat na příklad trosečníka na pustém ostrově. Jediné, co v jeho záchranném člunu je, jsou : Potraviny, kniha a sirky. Jenže nic na podpal. A co se okolní krajiny týče, zcela ji vystihuje slovo : Pustina. A jelikož je na ostrově ,kde přistál, mínus pět stupňů, trosečník trpí zimou. Ani ty konzervy s jídlem si nemá kde ohřát. A tak ho napadne rozdělat si oheň pomocí té knihy. Vím, je to zákonům každé knihovny odporující příklad, ale kniha, kterou již stejně přečetl mu zachrání život. A teď si každý dovede představit, jak by asi zmíněný trosečník dopadl, kdyby s sebou měl takovou elektronickou knihu...

Myslím, že z tohoto celého textu se dá asi snadno poznat, že já osobně jsem přívržencem tištěných knih a nic na světě (alespoň v to doufám) nedokáže můj názor změnit, protože co se může vyrovnat šelestu papíru, bouchnutí při zaklapnutí knihy a nebo právě té vůni?