Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Já osobně moc ráda čtu. Mám ráda knížky, které mě chytnou nepustí. Prostě je musím dočíst a nejlépe hned na první nádech. Takové knížky mám já osobně nejraději. Pak mě, ale baví číst i knihy, které jsou ověřené dějinami. Tak to nazývám já. To jsou pro mě knížky, které jsou už třeba o něco starší, ale učíme se o nich v literatuře, nebo jsou nějakým způsobem známy dodnes. Většina těchto knížek , hlavně z 20. století okolo první a druhé světové vláky, mě osobně baví.

Kniha podle mě musí být napsána čtivě. Pokud se autor příliš dlouho zabývá jedním tématem a popisuje ho až příliš dlouho, přitom to pro čtenáře není hlavní pointa, to co ho zajímá a drží v napětí, není to správná knížka pro mne. Nic se důležitého se tam nestalo, tak aby vás to zaujalo. Takové knížky mě tedy nebaví.

Naopak knížky, kde jsou stálé zvraty a pořád se něco děje, ty mám ráda. Takové knížky se vyznačují tím, že vám tam něco chytne a když už to dočtete a myslíte si, že je konec toho zajímavého a že se teď zase nebude dlouho nic dít, než se třeba zase stane podobná událost, autor vás překvapí a dá tam úplně jinou situaci než jste čekali a představovali si. Ta vás opět chytne a musíte jí dočíst, no a nakonec zjistíte, že z hodiny, co jste se chtěl knížce věnovat před spaním, jste jí četli skoro až do rána a že jí máte přečtenou, ani nevíte jak.

Dalším důležitým si myslím, že je vědět kde si člověk rád čte. To víte, každému vyhovuje něco jiného a každý potřebuje na čtení svůj klid a své místo. Já mám třeba ráda staré knihovny s vysokými policemi, kde to knížkami jen voní a vy si jednu vytáhnete, sfouknete prach a čtete. To se mi, ale moc často nepoštěstí, ačkoli knihovniček máme doma spousty. Až jednou budu mít svůj dům, chci mít místo, kde budou knížky od shora až dolů , bude tam příjemné pohodlné křeslo, lampička a nic jiného. Na to si ovšem musím ještě počkat a tak si ráda čtu v posteli a nebo když je venku hezky tak na voňavé trávě, která příjemně lechtá, vás příjemně hřeje sluníčko, zpívají vám ptáci nad hlavou a vy si čtete oblíbenou knížku pod modrým nebem bez jediného mráčku.

Naopak nemám ráda když mě u čtení někdo ruší, když po mě pořád něco chce, musím někam odbíhat, nebo musím na něco odpovídat a pak z knížky nic nemám. Také nemám ráda čtení v autobusu, nebo metru, či tramvaji, ačkoli si tam čtu často, když někam přejíždím. Nemám to ráda, protože na to nemáte svůj prostor, je to takové provizorní řešení a musíte si pořád hlídat, kdy máte vystoupit, takže se pořádně nezačtete a když ano, tak buď vystoupit zapomenete a nebo to musíte přerušit, protože zrovna teď vystupujete.

No a teď tedy ještě k elektronickým knížkám. Ty také ráda nemám a docela mi přijde urážka pro normální papírové knížky, když se jejich elektronickým podobám říká také knížky. Knížka má mít podle mě hřbet, za který jí můžete chytit. Na elektronické knížce nemůžete mít žádný prach, který je tak sfouknete a objevíte to staré kouzlo, nemůžete jí držet v ruce, listovat si stránkami. Nemáte přehled o tom kolik stránek jste přečetli. Když mě totiž knížka baví, těším se až otočím další stránku, co na ní asi bude. To mi u elektronické knížky chybí, nevím kolik jsem toho přečetla, ztrácí se mi to. Na normální knížce i vidíte zda jste uprostřed nebo na začátku, to na elektronické musíte počítat stránky a není to ta jasně vidět. Další nevýhodou si myslím, že je když dlouho čtete na elektronické knížce tak vás ze souvislého textu bolí oči, tedy aspoň a mě z toho bolí oči.