Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Důvod proč čtu nevím, ale asi proto, že mě čtení velmi baví a vzdělává mě to. Radši čtu tištěné knížky, protože je pěkné se do nich za pár let podívat, co jsem v té době nejradši četla. Neříkám, že elektronické knihy jsou špatné, ale podle mě to není ono – sedět před počítačem až by nás z toho nakonec bolela hlava a oči. Taky takovéto knihy můžou být nějak upravené – pozměnily se v nich slovo, nebo některé stránky byly ubrány, aby byla kratší a nebo ji jen tak někdo sám od sebe napsal ve stručném ději. Maximálně si elektronickou knihu přečtu, když tu, kterou si chci půjčit v knihovně nemají, protože je zapůjčená. Tištěné – papírové knihy aspoň voní, stránky jsou jemné a mají buď silnou vazbu nebo měkkou. V některých knihách jsou i obrázky, aby to vyjadřovalo děj a my, abychom si to mohli představit, a u elektronických to moc není. V knihách mohou být i nová slova a když je neznám, tak se někoho zeptám nebo si je najdu ve slovníku nebo na internetu. Já mám ke knížkám kladný vztah, takže když někomu nějakou knížku půjčím, hned ji zkoumám, jestli nemá nějaký zmačkaný roh nebo jestli není politá a roztrhaná. Nejradši knížky dávám do obalu, stačí z novin a je pravděpodobnost, že se s ní nic nestane, popřípadě jen opravdu málo.

Nejradši čtu doma, kde mám na to klid nebo když tu knihu nestíhám přečíst, tak si ji sebou vezmu do auta, na chalupu, na dovolenou a podobně. Ale doma je doma. Ten klid a to pohodlí se tomu v autě nevyrovná. Nejradši je čtu navečer, hlavně hororové, takže aspoň mám v noci důvod proč se bát. Dokonce se mi stalo, že knížka, která mě baví a je pro mě dost napínavá a nenudí mě, tak si je prostě sebou vezmu všude a když mám možnost a čas si ji číst, tak čtu. Sice nevím, jak mě číst začalo bavit, když jsem jako malá neměla ráda, když mi máma nebo babička večer než jsem usnula, aby mi četly. Neměla jsem to ráda a ani teď to nemám. Nevím čím to je, ale asi je to tím, že jak dítě začne chodit do první třídy a později umí číst i ty nejtěžší slova, tak ho to začne bavit. Začne ho bavit i ta nejtlustší kniha na světě a nevadí mu, že ji bude číst docela hodně dlouho. Když ho to baví a nevadí mu to, tak proč by nečetl. Když nemám co na práci nebo se musím učit něco do školy a zároveň si to číst, raději si vezmu místo učení a sešitu knihu a začnu číst. Je to pro mě rozhodně lepší. Když mě někdo rozptyluje, vezmu si klidně špunty do uší, zalezu si do pokoje a začnu si číst a konečně se cítím, že mám klid a čas pro čtení, aniž by mě někdo rušil nebo mi říkal, že musím jít něco udělat, s něčím pomoc. Teď na čtení čas mám, ale jsem zvědavá a ani nevím, jestli budu mít na čtení čas až budu na střední škole, kde je ještě víc učení a ke všemu budu dojíždět a vracet se pozdě, dělat si úkoly a potom teprve čas na čtení. Holt si to budu muset nějak naplánovat, ale bude to velmi obtížné a těžké. Ale určitě to vyjde a když ne, zkusila jsem to. Ale radši na to myslet nebudu, a budu číst dál a dál, a když mě to přestane bavit- číst nějaké knihy, tak si možná nějaký ten komiks přečtu nebo nějaký časopis, což je vlastně taky čtení, ale jen v jiném slova smyslu. Napadlo mě, že bych si zkusila přečíst nějaké historické knihy – o Kleopatře, o antickém Řecku, Římě, o Egyptě a tak dál. Myslím, že tyto knihy, které se týkají historie úplně od samého začátku, jsou dost zajímavé a pěkné. Sice na internetu stačí, když si přečteme něco o historii dané země, ale není to ono, i když něco tam o tom je, ale v takovýchto knížkách o historii je to nejlépe popsané. Samozřejmě, že každý má jiný názor a brát mu ho nebudu. Takže kdybych se měla rozhodnout a vybrat si mezi tištěnou nebo elektronickou knihou, tak to bude rozhodně tištěná, ale možná za pár let, kdy toho budu mít víc a víc, tak i dokonce tu knihu v elektronické, když například někam pojedu, tak abych nemusela sebou tahat tištěnou tlustou knihu. Podle mě by si měli lidé číst (stačí klidně i v elektronické podobě), protože si obohatí slovní zásobu, nebudou je bolet oči a jednoduše řečeno se vzdělají a budou všechno znát. Nebudou si připadat, že nic neznají a neumí, ale že o tom slyšeli a podobně. Já kdybych nečetla, tak si nedokážu představit, kolik bych toho znala a věděla jako jiní lidé kolem mě.