Svět knihy Praha 2013
19. mezinárodní knižní veletrh a literární festival

Podoba knihy, kterou preferuji já, je v její tištěné podobě. Vůně papíru a novoty, krásný obal s ilustracemi a neobjevená dobrodružství. Knihu také lze vnímat všemi smysly. Zrakem, její podobu, vazbu a ilustrace. Hmatem, kdy cítíme materiál, ze kterého je vyrobena, čichem, kdy vnímáme vůni vazby i papíru a nakonec i sluchem, když obracíme stránky a slyšíme, jak papír šustí. S knihou v ruce můžeme prožívat děj, který je napsán. To cítím já, když čtu knihu. Pokud k někomu přijdete domu a uvidíte knihovnu, můžete se podívat, co člověk čte, co má rád a co naopak chybí za žánry. V případě, že bude mít daný člověk elektronickou podobu knihy neuvidíte na první pohled co má a nemá rád, jaký autor se mu líbí a jakým naopak opovrhuje. Jistěže pokud ten člověk je váš přítel, dovolí vám se podívat, co v tomto přístroji má, ale už nemůžete číst tituly na obalech a prolistovat si stránkami. Jako všechno má ale i tištěná podoba knihy své zápory. Určitě znáte, když jedete na dovolenou a vybíráte si, co budete cestou popřípadě již na místě číst. Musíte ale brát ohled i na to, jak je knížka velká, mě by se nechtěla tahat bichle s 600 stránkami a poté si vybrat už jen omezené množství dalších věcí, jelikož vám titul zabere půlku tašky. Problém má i elektronická verze, můžete dát zavazadlo někomu, kdo neví, že tam máte nějakou elektroniku a omylem jí rozbije. Vám se to ale může stát též, pojedete autem, vlakem nebo jiným dopravním prostředkem, když tu náhle se před vámi objeví nějaký šílenec, který to přes město pálí padesátkou. Vy trhnete volantem, zavazadlo narazí do něčeho tvrdého a přístroj se vám rozbije. Co, když se vám dostane voda nebo písek dovnitř přístroje? V případě, že se písek dostane do tištěné podoby knihy se moc nestane. V mém prozatímním životě jsem přečetl již několik knih. Je krásné, když vidíte děti číst. Vzdělávají se, ale i se pobaví. Pokud vám, jako mně, četli rodiče před spaním, určitě znáte ten pocit, když ukazujete na ilustrace a ptáte se, co to je. Posloucháte, jak vám rodiče vyprávějí příběh a v klidu usínáte. Neumím si představit, že bych četl svému dítěti pohádku, měl bych v ruce něco podobného tabletu. Knihy i uklidňují, pokud se má člověk zle, někdy stačí si přečíst pár stránek a je vám líp. Jste vtáhnuti do děje, cítíte vůni papíru a čekáte, co se stane dál. Postupem času zjistíte, že tak, jak se chováte ke knihám dnes, budete se v budoucnu chovat k lidem.