LITERÁRNÍ SOUTĚŽ
MOJE VOLBA - TIŠTENÁ NEBO ELEKTRONICKÁ KNIHA?
v rámci tématu veletrhu Svět knihy Praha 2013 Bloger spisovatelem, spisovatel blogerem
soutěž je projektem kampaně na podporu četby knih Rosteme s knihou
Byly vybrány nejlepší práce z každé kategorie.
Autoři těchto prací se dozvědí teprve na slavnostním vyhlášení, kdo z nich se umístil na prvním, druhém a třetím místě. Jména autorů najdete na webu kampaně Rosteme s knihou.
Slavnostní vyhlášení proběhne v pátek 17. května 2013 na 19. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha 2013 od 11:00 hodin v sále Rosteme s knihou. Předávání cen bude moderovat Lukáš Hejlík, přijde také známá spisovatelka a blogerka Iva Pekárková.
Jaké byly podmínky soutěže najdete zde.
V poslední době čtečky knih nahrazují klasické vázané knihy. Technický pokrok nezastavíme. Mým osobním názorem je, že žádná čtečka nemůže být lepší než tištěná kniha.
Nikdy jsem žádné zamyšlení nepsal, ale toto téma mě doslova pohltilo.
" Asi nejcennějším "poničením" knihy jsou rozpitá slova od slz, které předchozí čtenáři ronili při čtení smutných či romantických scén." Nalezneme je i v elektronických knihách? Vzdáme se možnosti dotknout se příběhu nebo je pro nás důležitější úspora místa v bytě či v tašce?
Před tím, než se s Vámi pustím do imaginární rozepře ohledně zápasu mezi těmito druhy knih, musím upozornit na to, že povětšinou nečtu knihy v e-čtečce, ale na počítači, neboť nevynikám až takovou zásobou elektronických zařízení.
Jaký je můj názor na e-čtečky, e-knihy a jiné e-věci? Mazlím se radši s knihou z „masa a kostí“ nebo s chladnou obrazovkou? V následujícím příspěvku vypíši své pocity z toho, jak společnost leniví a, co hůř, hloupne. Člověk o tom občas slyší nebo čte a možná se nad tím zamyslí, ale přiznat si to? To je horší. Tištěné a elektronické knihy, máte volný ring... Do boje!
Buď budu znít jako otřepané klišé, nebo si na mě někdo ukáže prstem jako na bílou vránu. Osobně se přikláním spíše k první možnosti. Proč? Já totiž preferuji knihy tištěné. Z jakého důvodu? Jsou mi bližší, můžu je držet stejně tak, jako drží dítě milovanou hračku. Jsou mi milejší než text, který ode mě a od mých emocí odděluje obrazovka.
Všechny čtečky voní stejně. Souhlasíte se mnou?
V příspěvku do blogu se zamýšlím nad svou volbou, zda volit tištěnou nebo elektronickou formu knihy.
Je večer, půl desáté. V ústech cítím peprmintovou příchuť pasty a nohy mám ztuhlé zimou. Převaluji se z jedné strany na druhou, rukami mačkám okraj peřiny a oči držím pevně sevřené. Nevydržím to. Musím vědět, jak to pokračuje. Pustím peřinu, natáhnu levou ruku nad hlavu a hledám malý čudlík. Mám ho! Zmáčku ho, a mé oči pohltí jasné žluté světlo. "Sakra!" Řeknu pro sebe a promnu si oči. Druhou rukou chytnu knihu, kterou jsem měla až do teď položenou vedle postele. Když obracím zažloutlé stránky půjčené knihy, cítím úlevu. Má závislost na knihách je uspokojena po přečtení prvních pár řádků. Slyším kroky. "Mamka!" Pomyslím si. Rychle zhasnu lampičku, tentokrát se mi podaří nahmatat čudlík poměrně rychle. Rázně zaklapnu knihu a přiskřípnu si malíček. "Jáu!" Syknu. Otevřou se dveře a já zavřu oči. Za chvíli slyším zaklapnutí kliky. Uf. Co skrývám pod svojí peřinou?
Krátká úvaha o tom, co všechno může dokázat jedna, zdánlivě neživá, kniha.